No jelikoz se navratila verejna doprava tak sem odjel spatky do Prahy. Ja vsak jeste nebyl ochoten nikterak kapitulovat. Vspominka na toho chlapika drceneho pod pasy Ruskeho tanku byly naustale zive v me pameti. Ja jiz nevim kolikaty to byl den po zacatku okupace kdy sem sedel na Staromaku. Kde sem se dal do reci s jednim mladym Prazakem. My sme si vymenovaly zazitky z odporu Rusakum a oba sme byly sklamani ze soucastnych pomeru. No nekdo se k nam pridal do reci a informoval nas ze Pohranicari poustely lidi do Rakouska bez pasu do Rakouska. No a take ze je mnozstvi nasincu v Bratislave odkud take utokaji za hranice. No slovo dalo slovo a mlady Prazak a ja tak jak sme byly sme se odebraly autostopem k Rakouskym hranicim.
Nevim jiz po kolikatem stopu se nam podarilo narazit na jednoho chlapika ktery jel do Vidne no a nabidl se nam ze nas tam odveze. Jenze po nasem prijezdu na hranicni prejezd jeho nechaly projet nebot on mel pas a viza. Avsak me a mladeho Prazaka Pohranicari odvedly na Nadrazi a posadily na vlak spet do Prahy. Mlady Prazak a ja sme vsak vystoupily na pristi stanici a vydaly se autostopem do Bratislavy. Smesne bylo ze jednim stopem sme dojely opet do stejne vesnice ve ktere sme byly nasazeni do vlaku. Zadni Pohranicari nas tam vsak nezastihly. My prosly vesnici na druhou stranu a pristim stopem se nam podarilo dostat do Bratislavy.
V Bratislave se nam podarilo scuknout s jednim mladym Brnakem meho veku. Ktery se nezdarile pokousel o utek pres reku Moravu mezy hradem Devin a Bratislavskou Novou Vsi. Brnak rikal ze Pohranicari poustely lidi prvni den okupace no a ze on to coby mi propasl. Avsak ze na nas kopeckare nejsou tak zli nebot ho propustily. My s nim sly na misto kde on planoval opetny pokus o utek. Bylo to mezy dvouma spackarnama v mistech kde za jedinym plotem byl kratky breh. Podle Brnaka kdyz se nam podari skocit do reky tak Pohranicari po nas nebudou strilet ze samopalu kdyz budeme nekde ve stredu uzke Moravy.
No ja to same odpoledne koupil v zelezarstvi stipacky na draty. Brnak nas pote odvedl k veceru do jedne hlidaci boudy ve vinici kde prespavaly kopeckari. Druhym mistem bylo spat za kulisama v Bratislavskem Narodnim Divadle kde pro kopeckare byly zanechane otevrene dvere postraniho vchodu. Kde sme se rozhodly prespat prvni noc. Na druhy den sme si vsichni tri zavarily nase obcanky do plastickeho pytle kam sem si pridal vsechny bankovky co sem u sebe mel. No a vecer sme sly coby normalni lide jdouci pesky z Bratislavy do Nove Vsi a v predurcenem miste uteku sme sesly do vinice kde sme se usadily z dohledu spackaren. No a stravily sme tam do te doby kdy sme planovaly nas utek.
Ono tomu bylo nekdy v pul ctvrte rano kdy sme se prikradly pres silnici k hranicnimu plotu no a ja zacal stipat. Hranicni dratenka ktera tam dnes jiz patrne neni byla tvrda no a prostipat diru k nasemu prulezu nebylo snadne. Ja jiz nevim kdo z nas to byl kdo oznamil ze od Devina prijizdi automobil. Brnak prevzal stipacky avsak predtim nezly sme mely prostipanou diru tak u nas jiz zastavil vojensky gazik. No po prevezeni do kasaren nas zavrely do vojenskeho vezeni no a jelikoz nas Brnak byl chyceny opet pri pokusu o utek tak nas nepropustily.
MY CEKALY CELY DEN NA SVUJ OSUD.
Nevim jiz kolik to bylo hodin v noci kdy si pro nas Pohranicari prisly. Prvni co ucinily bylo ze nam zavazaly ruce za zady pote nam zavazaly oci a zacaly nas nekam odvadet. Nekde na nadvori nas nekolikrat otocily aby nam zmatly svetove strany. No a pote nas nalozily na nejaky vojensky nakladak. Kdyz se nakladak s nami rozjel nase jedna straz po nasi kazde strane nam zakazaly mluvit. Na otazky kam nas odvazi se nam pouze odvedlo – ticho! Ja jiz nevim jak dlouho nas to tak odvazely po nejake asfaltce dokud sem nespozoroval sluchem ci citem sterk pod nasemy pneumatikami. Vojensky nakladak se zastavyl a Pohranicari nas surove sundaly z nakladaku. Ja sem citil pod nohama ze sem stal v nejakem strnisti po kukuricnem poly. Pohranicari nas pote postavyli vedle sebe no a nekolik jich zacalo natahovat sve samopaly. Ja si byl jisty tim ze slo o psichologickou taktiku no a ze nas nezastreli. Avsak pote kdyz sem uslysel prvni vojenskou presku jak se presunuje po pasku. Tak sem vedel co nas ceka a vykrikl sem nahlas pro sve kolegy – hlavne pro mladeho Prazaka ktery jeste nemel za sebou vojenskou sluzbu a nemel poneti o tom co znamenalo si presunout presku na druhou stranu opasku.
DOSTANEME VIPRASK SPADNETE NA ZEM !
No muj precin privedl k tomu ze sem obdrzel prvni ranu. Ja vsak na ni jiz necekal a upadal sem tvari dolu do strniste. V radosti ze sem si nevypichnul zadne oko na steblech kukurice sem si za zadami zavazanymi rukama snazil zakryt ledviny. No a vypnul se v hllave zrovna tak jak sem tomu ucinil kdyz mi ozraly tata prichazel bit s zeleznym pohrabacem.
Kdyz bylo vse za nami tak nam Pohranicari rozvazaly ruce zakazaly se pohnout. No kdyz sme uslysely nakladak a gazik navic jak se vzdalily tak sme si rozvazaly hadry z oci. Pane ona to musela byt zalost se na nas pohledet. Ja sice dostal prvni ranu avsak moji druhove jich dostaly vice pri vstyceni. Nehlede na to vsak vsichni tri sme mely krev s blatem po tvarich mo a nevedely sme kde sme byly.
Rad bych vedel co si o nas myslel osamely muz tlacici pionyra po silnicy pote co sme k ni opet prisly?