Nezly sme vstoupily do reky tak sme si udelaly dohodu v tom ze kdyz se nam nepodari dostat se na pram tak ze se od sebe odpojime z pradelni snury. No a kazdy poplavem spet nabreh a k tomu abychom se ujistily ze sme reku prezily tak sme si na brehu v krovi skovaly kazdy jeden kus odevu ktery sme si mely na druhy den za svetla prijit vyzvednout. Dale pote sme se mnely v pripadu nezdaru sejit v kopeckarske boude ve vinici.
Ona byla velice heska a cista noc. My mely opet zavarene obcanky v plastickych sackach. No a byly sme zcela obleceni s botkama na nohouch. Ono to bylo nekdy pred pulnoci kdyz sme uslysely horn remorkeru projizdejcim Bratislavou. Voda v noci byla velice studena. Nehlede na to vsak sme pozvolna spolecne zacaly plavat do stredu reky. Ono to pro nas nebylo snadne si vypocitat kdy pouze zacit slapat vodu a byt v dostatecne vzdalenosti od remorkeru aby nas voda nestahla pod lodni sroub. Po nejake dobe se nam podarilo uvydet priblizujci se k nam svetla remorkeru. My jiz pouze slapaly vodu a proudem sme se k nemu nechaly unaset. Kdyz byl remorker skoro u nas oni z nas z neho musely spozorovat nebot z neho nanas zacaly svitit svetlomety. My skousely plavat pod vodou. No a okamzite kdyz remorker okolo nas proplul tak sme ze vsech sil zacaly plavat k priblyzujcim se dvoum pramum ve vleku. Co sme nikterak nepredpokladaly byly vlny ktere remorker svym pruplavem v rece vylucoval. Ono mi to pripadalo coby kazdy metr co se nam podarilo uplavat jeden metr k nasemu cily ony vlny nas od neho vzdalily dva metry. No a pote okolo nas proplouval prvni pram a my zoufale zjistovaly jak sme byly od neho vzdaleni. Prvni proplouvajci pram nam privedl nove vlny. A zanedlouho pote sme se smirily s osudem a rozhodly se od sebe odvazat.
No tak prvnich deset minut plavani spatky ke brehu se nam darilo se drzet dohromady. Pote vsak sem jiz nebyl schopen jiz spatrit zadneho z mych dvou kamaradu. Ja byl pouze schopen jen uslyset jejich hlasy jak sme se spolu dorozumivaly. Ja sem tady – tady sem. Oba druhove byly ode me po proudu a oba take byly za mymi zady. Ono se mi zdalo ze mlady Prazak byl ke mne nejblize. Brnak vsak patrne nejvice slapal vodu a odpocival takze jeho hlas mi dochazel vzdalenejsi. Ja mel na sve mysly neustale ty vodni vyry blize k Bratislave no a tak sem vice plaval. Ono to nebylo snadne plavat obleceny s botkama na nohouch. Ja vsak veril navic ze pohyb mi prodlouzi moznost aby me uchvatila hypotermie. Vetsinu casu me oci byly uprene na cerny breh reky ktery se mi zdal nekonecne vzdaleny. Okolo mne vsude plavalo miliony bublin ktere lodni sroub remorkeru v rece vykouzlil. No a na vlnach se odrazely dale vsechny hvezdy ciste nocni oblohy.
P O M O C – P O M O C .
Prvni to byl Brnak ktery zacal zoufale volat o pomoc. Ja ho vsak nebyl schopen vydet a mel sem strach zacit plavat poproudu spet ke stredu reky. Ja zacal usuzovat sve vlastni sily a zjistoval sem ze ten nas plavecky sprint proti vlnam remorkeru a pote prvniho vleku mi hodne vycerpal. Brnakovo volani o pomoc na me melo psichologicky efekt. Hlavou mi probihalo milion myslenek. Ja se vsak ujistoval sam sebe ze nikde neni zadny Jezis ci Superman ktery by mi byl schopen v te rece schrabnout a postavit na breh. Muj Jezis a muj Superman byly me paze ma vlastni sila a me precevzeti doplavat ke brehu.
P O M O C – P O M O C .
Tentokrate to byl mlady Prazak ktery se pridal k Brnakovy ve volani o pomoc. Me myslenky byly na cernem brehu ktery se mi jiz nezdal tak vzdaleny. No a ja chtel se z te reky dostat ven abych mohl po brehu becet dolu po proudu dokud je neuvydim no a pote jit spet do reky k jejich zachrane. V mych pomatenych myslenkach mi moje ruka nahle pristala na dreveny ponton. Ja sem si uvedomil kde sem byl nebot ve dne sem ten ponton uvydel na kabelech od brehu spusteny v rece. Z poslednich sil ktere sem mel sem se vysoukal na ponton z reky a rozhodl se tak na minutu vypnout. Ve vire ze se mi tak za minutu podari najit novou energii k zachrane mych o pomoc volajicich kamaradu. Nevim jiz jak dlouho sem tam tak lezel? Kdyz sem se opet probral tak sem jiz slysel pouze sum reky. Zadne volani o pomoc jiz neprichazelo. Ja se spustil na druhe strane opet do reky a po kabelu doruckoval na pevninu. Kdyz sem dosel na hraz tak sem se na ceste setkal s jednou mladou zenou z ubikaci ktera venku kourila a uslysela volani o pomoc. Ja ji rekl ze sme se pokousely doplavat na pram no a ze moji dva kamaradi byly v nejake svizely. Zena mi rekla ze by me rada vzala k sobe pres noc avsak ze muzi pres noc do ubikaci nesmi avsak nabidla se mi k pomoci vyzdimani meho odevu. Z prohlasenim ze by mi v Bratislave zatknul prvni policajt kdyz by ze me tekla voda coby v tu dobu.
Tu noc sem byl jediny kdo se vratil do budke ve vinici. Kluci mi tam daly suche kalhoty a suchy svetr. U zatopeny plotynky sem si ususil boty. Na druhy den kdyz sem si sel vyzvednout svou cas odevu z ustanoveneho mista. Oba odevy mych druhu tam jeste byly. Ja mel velice blby pocit ze se oba kluci asy utopily. Pri spatecni ceste do Bratislavy sem vsak k sve radosti narazil na mladeho Prazaka. Kluk byl obleceny do zelenych teplaku a zelene bundy. Studenti ze Ziskovy skoly pry kourily u Dunaje no a kdyz zacal volat o pomoc tak ho vytahly. No a vzaly pres noc do jejich pokoje. My oba dva se snazily po dva dny najit Brnaka. Jeho odev vsak zustal v krovi u Dunaje nevyzvednuty. Ja v sobe citil vinu ze sem ho nechal utonout. Nebylo nam vsak mozne ani jit oznamit na Policii jeho stratu. Mlady Prazak ani ja sme jiz nemely zadne pomysleni o nejaky jiny pokus o utek za hranice. Pi navratu do Prahy sem veril ze se mi asy jiz nikdy utect nepodari.
11 LISTOPADU 68 SEM BYL VE VIDNI.