Reklama
 
Blog | Miroslav Vlcek

Opusteni Vlasti a Act of desperation.

Kdyz sem prijel do Vidne jedenacteho Listopadu tisic devet set sedesat osum. Tak misto radosti sem nalezl hluboky smutek. Ja si sem dobre schopny pamatovat na to jak sem kracel po promenade okolo Dunaje a v hlave mi znely Strausovy valciky. Ja si nejsem jisty zda byly vysilane z nejakych malych amplionu pripevnenych na stozarech svetel nad promenadou ci zda znely pouze v me hlave?

 No mi bylo do breku nebot sem se smiroval se svym osudem nebot sem si nebyl jisty zda nekdy jeste v zivote opet uvydim sve nejdrazsi pribuzny no a i svou rodnou zem. Pote od osumnacteho Listopadu sedesal osum sem tu v Kanade po leta snil o tom jak obejmu svou matku. Vezmu svyho tatu na pivo. Jak prelezu coby maly kluk pres plot babicky baraku a prekvapim ji. Ja mel hodne takovych snu po leta letouci. Pote vsak mi v prvni rade doslo postou parte oznamujci mi ze muj otec zesnul jeden den pred myma narozeninama. Ja bych velice rad skocil na letadlo a letel do republiky abych mohl posilit svou matku. Zel bohu sem nikdy nemel inklinace kriminalni no a tim i zadne penize tam letet. Po tatovy to byla babicka. Nekolik let pote moje obe tety ktere se narodily coby dvojcata ve stejny den take zemrely ve stejny den. Ja dostal od matky dopis sdelujici ze stat zabral oba domy. Domek ktery postavil deda a druhy ktery mi nabizela teta Belus abych si ho vzal ze mi teta Bozenka koupi nove auto v dobe kdy zacaly podezirat ze utecu z republiky. Ono mi to vzalo dodatecne celych deset roku nezly sem se dozvedel o smrti me matky. Ktere sem posilal po leta dopisy z kterych se mi zadny nenavratil avsaqk na ne i zadne odpovedi. Moje matka mi v od ni doslych poslednich dopisech rikala ze po smrti mych tet se nalezla moje vkladni knizka do ktere mi babicka ukladala penize. No a ze jeste komunisticky stat mi prisoudil ze sem zdedil penize po babicce a tetach ktere sem mohl ve vasi republice utratit ne vsak odvest. Vase nova kapitalisticka vlada mi sdelila ze se moje vkladni knizka nikde nenalezla coby i posledni zavet. Ja prejmenoval Rozdelov na Zlodejov a Kladno na Zaporno. Nejvice vsak lituji toho ze moje tety za sveho zivota nikdy nemely moznost uvydet my dva kluky a moje matka svy vnoucata. Snad od smrti me babicky se bojim snit nebot vsechny moje uprimne sny ktere sem kdy mel se mi nevyplnily. 

 

A C T  O F  D E S P E R A T I O N .

Reklama

Ja nevim kolik Cechu tu znam v Kanade? Ona je jich velika spousta. Mezy temi vsemi Cechy tu vsak znam pouze jednoho ktery od sedesateho osmeho nebyl ani jednou na navsteve ve sve rodne vlasti. Proc?                                                                                                                                                            Nebot ten Cech zjistl ze je jeho zivotnim poslanim byt Textarem. No a po jeho cely zivot se snazil byt a zit co nejcestneji. Onen Cech je nyni stary 62 let no a opravdu by se red jeste alespon jednou nezly zemre tak coby ti vsechni ostatni Cechove co zna se jel podivat na svou rodnou zem.

ONEN CECH BYL NEDAVNO KRITIZOVAN ZA OTISKAVANI SVYCH TEXTU V TOMTO BLOGU.            Ono mu bylo receno ze si ma tisknou sve texty ve svem blogu a ne v tomto. Onen Cech tisknul sve texty v tomto blogu pouze coby act of desperation. Nebot si je vedom ze Textarina je jedine co umi a vi. No a po ty vsechny leta co se snazil zivit normalni poctivou praci tak si na nejakou nesnenou cestu do vasi republiky nevydelal. Ja bych za toho Cecha velice rad poprosil vedeno Respektu za odpusteni. Nebot ja ho velice dobre znam a vim ze tomu necinil naschval ci zlobymyslnosyi. No a je li Textarina kriminalni precin? Tak pote jeho vira v moznost dukazu ze je i pres to coby byvaly Pomocnak rovny kteremukoli textari nejen ze u vas. Pote take zde v Kanade.         Dekuji vam Miroslav Vlcek.